Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostala k tvoření? Jsem introvert a tak mluvit či psát o sobě pro mě není úplně snadné. A tak začnu vyprávět pohádku… Už je tomu vícero let, kdy u malé Moničky v malebné vesničce Nečtiny v západních Čechách zažehla plamínek tvoření její babička Jiřina. Naučila ji štrikovat, háčkovat, šít, mít ráda barvy, materiály a objevovat krásu a nekonečno možností tvoření. Později, už starší Monika odešla do Karlových Varů studovat keramickou průmyslovku. A to už nešila oblečky pro panenky, ale pletla si svetry a vyráběla drátované a měděné šperky. A jak šel čas, Monika, to už Kronďáková, přesadila svoje kořínky do středních Čech, kde se jí narodily dětičky a na tvoření už nebylo tolik času. V zaměstnání kreslila technickou dokumentaci k letadlům a doma ve volných chvílích začala malovat na hedvábí, textil, batikovat… A zase se vrátila k výrobě šperků, tentokrát už k cínovaným a smaltovaným. Tyto dovednosti zúročila při práci pracovního terapeuta v psychiatrické léčebně a tady se opět setkala s keramickou hlínou… A teď jsou tomu cca 4 roky, kdy jsem si ve svém domečku kousek od Řípu v obci Vepřek vybudovala keramickou dílnu a postavila se na vlastní nohy.
Příběhy z hlíny

Veškerá práva vyhrazena(c)Pavel Novotný